SKŘIVÁNKY NA NITI natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu “političtí provinilci” (živnostníci, intelektuálové i lidi pevní v náboženské víře). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus o útěk za hranice, tzv. “kopečkářky”. Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací. Adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře – a nyní i na diváka – vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.
Jiří Menzel
Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scénáristy Jozefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století byl spoluzakladatelem filmové české nové vlny. Menzelův první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně.
Od sedmdesátých let se Jiří Menzel věnuje i divadelní režii (sám o sobě s oblibou prohlašuje, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jakožto divadelní režisér působil také v zahraničí, známé je jeho působení v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracuje zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo. Jiří Menzel byl také učitelem na pražské FAMU, dále je též zahraničním členem Americké filmové akademie. Patrně méně známo je i to, že je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Chevalier des Arts et Lettres, což česky znamená Rytíř umění a literatu
Този филм, вдъхновен от Пражката пролет, е спрян от цензурата и чака 20 години преди да бъде показан. Той е интересен главно в исторически план. Въпреки това е симпатичен, мило предизвикателен и белязан с поезията на бурлеската. Филмът е инспириран от преживяванията на Храбал в стоманолеярния завод в Кладно. Описва ежедневието на бивши дребни буржоа – интелектуалци и собственици на магазинчета, които през 50-те години са принудени да работят в рамките на т. нар. „превъзпитаване в работническа среда“. Надеждата и безнадеждността, хумора и сериозността тук се преплитат в мозайка от съдбите на отделните герои, свързани чрез вярата и любовта, доброто и неунищожимата човечност. Тази фина сатира с лаконичния си поглед за живота в мечтания социализъм, беше забранена за прожектиране и се появи отново чак след 20 години след падането на Берлинската стена през 1990 г.
Иржи Менцел е един от най-значимите световни режисьори, принадлежащи към поколeнието на “чешката нова вълна”. Заедно с Милош Форман, Вера Хитилова и Яромир Иреш той вписва името си в световната енциклопедия на киното и получава признание като един от най-големите майстори на комедийното изкуство на двайсети век. Филмът му Строго охранявани влакове печели “Оскар” за най-добър чуждоезичен филм. Менцел е носител на “Златна мечка” от 1990 за филма си Чучулиги на конец, а също така е бил член на международното жури на Берлинале през 1987 г. За своя последен засега филм Обслужвах английския крал(2006, наградата на ФИПРЕССИ и номинация за “Златна мечка” от Берлинале), Иржи Менцел избира Иван Бърнев за ролята на Ян Дите.
Режисьор: Иржи Менцел
В ролите: Рудолф Хрушински, Властимил Бродски, Вацлав Некар, Итка Зеленогорска, Ярослав Саторански